ACTUS 3
Das Theater ist ein Lager. Einprächtiges Zelt
mit einem schönen Vorhang. Mohren halten Wache.
In der Ferne sieht man die Stadt Basora.
Scena 1
Der alte Derwisch führt Sofrano und Mandolino heraus.
DERWISCH
Prinz, ich muß mich nun zumzweitenmal von euch
trennen.
SOFRANO
Bleib bei mir, ehrlicher Vater! Deine Handlungen sind
mir ohnedies ein Rätsel, so wie duselbst.
DERWISCH
Begnügt euch damit, daß ich euer wahrer Freundbin.
SOFRANO
Durch deine Hilfe bin ich nun schon 2 malglücklich
geworden.
DERWISCH
Hütet euch, Prinz, behandelt eure Kriegsgefangenen
nach Recht und Gerechtigkeit; seid nicht zu streng,aber
auch nicht zu gut.
MANDOLINO
Ha! Herr Derwisch! Wie steht’sdenn mit meinem Weib?
DERWISCH
Wenn du künftig dich mehr als Mannzeigen wirst, dann
bist du glücklicher wiebisher!
No. 17.
DERWISCH
Sobald der Mann ist allzu gut,
regtsich des Weibes Übermut,
und ist die Liebe allzu groß,
behandelt sieihn sinnenlos.
Drum eh‘ du liebest, forsche, prüfe!
Das Weib und ihres Herzens Triebe.
Dann geht man nicht behutsam drein,
so wird das Endetraurig sein. [ab]
Scena 2
Vorige, ohne Derwisch.
MANDOLINO
Das will ich mir merken. Ich bin im Standeund
karbatsche sie alle Tage, wenn sie nicht nach meinem
Kopfhandelt.
SOFRANO
(zu den Mohren) Man führe Abukaf und Zenomideher!
Scena 3
Dazu Abukaf, Zenomide, einige noble #### TÜRKEN,Mandolina,
alle in Ketten. Die Mohren schließen einen Kreis umsie.
SOFRANO
Löset beiden die Fesseln ab. (sie werden abgelöst)Man
bringe sie nur mir näher. Abukaf, Zenomide, wodurch
hab ich eineso hämische, hinterlistige Begegnung von
euch verdient?Spricht!
ABUKAF
Sofrano, du bist mächtig! Das Glück war auf deiner Seite,
Mein Leben steht in deiner Hand. Das Schicksal meines
Volkshängt von deinem Winke ab. Sprich dein Urteil
über mich und die meinigen.Zenomidens Liebe und ein
übel angebrachter Scherz befördert mein undmeiner
Tochter Untergang.
SOFRANO
Bloßer Scherz? Zenomide(beiseite) O, was fühl’ ich bei
ihrern Anblick.
ZENOMIDE
Ichgestehe meine Verbrechen! Ich allein will es büßen,
und meine Unbesonnenheit soll nicht die Quelle
allgemeinen Verderben werden. Ich seheleider, daß der
Mann, der mir vor kurzem ewige Liebe unddies
heiligste Vertrauen schwur, nur leere, unbedeutende
Worte sprach.O über den tollköpfigen Abenteurer! Der,
um einen mutwilligen Scherz zurächen, die halbe Welt
aufbietet, Länder verheert und mit dem Schwert inder
Hand den erzümten Liebhaber spielt. O, schämt euch,
Prinz! Dieser Auftritt macht weder eurem Herzen noch
eurem Verstand Ehre!
SOFRANO
(drohend) Zenomide!
ZENOMIDE
O rase! tobe! Waskümmert das mich! Hier ist meine
Brust, durchstoße sie, Grausamer! Senkeden Stahl in
dies Herz, das dich nur dadurch beleidigen kann, weiles
dich zu heftig liebte, und weil es deine Liebe und dein
Vertrauenauf eine so kühne Probe setze. (Sie sagt die
letzten Worteweinend.)
SOFRANO
(fallt ihr zu Füßen) Zenomide! Teure schöne Seele!O
vergib meine Übereilung! Ich schwöre dir den
feierlichsten Schwur,sogleich mein Kriegsheer zu
entfernen. Mit dir sodann, Arm in Arm, als Freund in
Basoras Mauern einzuziehen, wenn du mir den
geraubten Schatzwieder einsendest.
ZENOMIDE
Hier ist die unglückliche Veranlassungdieser Verirrung.
(Sie gibt ihm einen Beutel.)
ABUKAF
(schnell)Tochter!
ZENOMIDE
(heimlich) Es ist nicht der wahre, nur einähnlicher.
SOFRANO
(steckt den Beutel in seinen Gürtel, ohne ihnanzusehen) O,
sie liebt mich! Unaussprechlich liebt siemich!
ZENOMIDE
Behalte sie ewig! Die unselige Zaubergabe, aufdessen
Besitz, du so neidisch, so eifersüchtig bist. Es kostetmir
ebenso wenig dies Spielwerk zu entbehren, als einen
Mann zufliehen, dessen Launen so ungestüm und so
unerträglichsind.
SOFRANO
Zenomide! Vater! Ich bin der eurige auf ewig! Folgtmir
in mein Zelt, dort will ich kniend meine Übereilung in
deinem Schoße beweinen. Zenomide! Zenomide! Laß
dicherbitten.
ABUKAF
(heimlich) Heuchle Liebe, und er ist zum 2tenmal
gefangen. (laut) Liebste Tochter, des Prinzen Liebe
verdient, daßdu dich mit ihm versöhnst.
SOFRANO
Zenomide, laß dicherbitten.
ZENOMIDE
(Pause, sieht ihn zärtlich an) Ach, Sofrano! (Fälltihm um
den Hals, lacht auf Abukaf, dem sie den echten Beutel gibtund
schnell sagt:) Hier ist der echte Zauberbeutel, verwahrt
ihngut.
ABUKAF
Wie mein Leben! (steckt ihn in seinen Gürtel)
ZENOMIDE
Ach, Sofrano! Du machtest meinem Herzen bange;aber
um unsrer Liebe willen sei alles vergessen.
SOFRANO
Ach, die Teure liebet mich!
ZENOMIDE
Trauter, ja; ich liebedich.
BEIDE
Unsre gleich geschaffnen Seelen
knüpfte, knüpfte Sympathie.
Argwohn soll uns nie mehr quälen.
Kummer, Kummer stör’ unsnie,
SOFRANO
O, wie glücklich, du bist mein.
ZENOMIDE
O, wieglücklich, ich bin dein.
BEIDE
Welche Lust kann größer sein?
Ichbin dein, und du bist mein. (gehen ab)
Scena 4
Mandolino,Mandolina, Mohren als Wache.
MANDOLINO
Jetzt singen wir 2 ein Duettmiteinander. (Er setzt seine
Kappe auf, schüttelt sie einmal, dann kommtein Derwisch, das
2te Mal der 2te Derwisch, und verneigen sich.) Einen Tisch.
Papier, Feder und Tinte. (Sie bringen es, nun schüttelt erso
lang, bis alle Derwische da sind.) So! Jetzt laß ich Kriegs-
rechtüber dich halten, du undankbares Weib. Tritt
näher! (Mandolina tritt in Kreis) Wer seid ihr? Warum hat
man euch gefangen, und warum seid ihr hier?Jetzt will
ich sehen, wie sie sich herauswickelt. Nun, antworteauf
meine 3 Fragen.
MANDOLINA
Ha ha ha! (verhält sich das Gesicht)
MANDOLINO
Jetzt nützt dein Weinen nichts. Hättest zuvorüberlegen
sollen, wer ich bin.
MANDOLINA
Ha haha!
MANDOLINO
Ja, du erweichst mich nicht. Das sind nur Kroko-
dilstränen. Antwort, will ich.
MANDOLINA
Ha haha!
MANDOLINO
Gut! Weil du dich schämst, dein Verbrechenzu
bekennen, so will ich’s sagen. Hört also: Das Weib dahier
war mein Weib. Sie ist mir nicht nur davongelaufen,
sondern hat uns auch schändlichverraten. Ich will also,
daß man ihr Morgen beim Sonnenaufgang den Kopf
herunterschlägt. [für sich] Es ist mein Ernst nicht, aber
die Todesangst soll sie fühlen. [laut] Was sagt ihr dazu?
(Chorus wie im ersten Akt, sie schlagen zu, gehen ab.
Mandolino staunt, zerreißt das Papier.)
INo. 19=No.5. Chorus]
MANDOLINO
Das war ein schönes Kriegsrecht! Der Teufel mag
Referent sein, ich nicht. (läuft ins Zelt)
Scena 5
Zenomide, Mandolina, Wache.
ZENOMIDE
Bistdu mit deinem Mann wieder ausgesöhnt?
MANDOLINA
Ha ha ha! Nein, er istnoch weit mehr über mich
aufgebracht, als je!
ZENOMIDE
Höre,junges Weibchen: da du meinem Vater entdecken
konntest, woher des Prinzen Reichtum entsprang, so
kannst du mir wohl auch vertrauen, wodurch erso
schnell eine so große Macht von Kriegsheeren erhielt?
Mi ist diesegroße Zahl unbegreiflich.
MANDOLINA
Das ist deinem Prinzen etwas sehrleichtes! Habt ihr nicht
eine Art von einer kleinen Trommel an ihmbemerkt?
ZENOMIDE
Trommel? Ja es ist möglich! Nun diese Trommel?
MANDOLINA
Ja, wenn ich nur dürfte…
ZENOMIDE
Dudarfst sicher. Und wenn du mir den Gebrauch davon
entdeckst, so sollst dulebenslänglich gute Tage bei mir
genießen. Du sollst künftig meine Gesellschafterin,
meine Freundin sein. Diese Trommelalso?
MANDOLINA
Bringt nach 3 maligen Schlägen so viele Soldatenhervor,
als man sich nur wünscht. (ab)
ZENOMIDE
Ich danke dir!(sie will gehen)
Scena 6
[Vorige.] Sofrano kommt Zenomideentgegen.
SOFRANO
Schönste Zenomide! Dich nur einige Minuten zumissen
ist meinem Herzen schon eine Ewigkeit. Du bist traurig?
WIN siebei der Hand nehmen, sie zieht sich zurück.)
ZENOMIDE
Nicht vor dir,aber vor deiner Macht zittre ich. Schreck-
bilder ergreifen mich über deneinzigen Gedanken,
einem Mann mich zu überlassen, der mitüberirdischen
Wesen in einem so vertrauten Bunde zu stehenscheint,
Eröffne mir das Geheimnis, durch welches du soein
unermeßliches Heer mitten in diesem Reich, vor unsrem
Toreführtest, ohne daß wir es ahndeten. Beweise mir,
daß du sterblicher Naturwie ich, und nicht zu hoch über
mich erhaben seist, so will ich die Furchtaus meiner
Brust verscheuchen, und der Regung meines Herzens
willigfolgen. (Unter dieser Rede macht sie dem Sofrano, der
in Gedanken stand,die Trommel los, und hängt sie an. Schlägt
3 mal darauf.)
Scena 7
Dazu Mandolino; alle Mohren, die einen Kreis um
Zenomideschließen; alle #### TÜRKEN ohne Fesseln.
SOFRANO
Zenomide, bei allem, wasdir heilig ist, beschwör’ ich
dich, diesem Spielwerk ein Ende zu machen!Gib das
einzige Kleinod, was mir übrig war,zurück.
ZENOMIDE
Zurück! Nähere dich nicht! Siehst du, die aufdeinen
Wink Länder verheeren würden, stehen nun mir zu
Gebote, undbieten ihre Schwerterspitzen gegen dich,
SOFRANO
Zenomide! Gib mir die Zaubertrommel, oder meine
glühendste Rache…
ZENOMIDE
Fürchtetnichts! [Ihr] unüberwindlichen Helden eures
vorigen Herrn, gehorcht von[nun] an Zenomide. (schlägt
auf die Trommel) Mein Befehl sei euch heilig.Ich will also,
daß ihr diesen Prinzen als Gefangenen meinem Vater
überliefert.
SOFRANO
(zieht sein Schwert, wird entwaffnet)Zenomide! Ach! alt
vor Wut zur Erde)
Scena 8
[Vorige] Dazu Abukaf.
ZENOMIDE
Da seht Vater, den Helden hat ein Weib überwunden.Die
Zaubertrommel ist in meinen Händen.
ABUKAF
(beiseite) Ha süße Rache! Sofrano! Ich könnte mich nun
an euch rächen; erkennt daher meine Großmut. Ich
entlasse euch eurer Gefangenschaft. Zieht hin ineuer
Land; aber betretet ja so lang ihr lebt nie mehr die
Grenzenmeines Landes.
ZENOMIDE
Ist das euer Ernst?
ABUKAF
Man kannnicht wissen, ob nicht noch ein mächtigeres
Werkzeug der Rache bei ihmverborgen ist. Zieht in
Frieden dahin, Sofrano; der Himmel sei euer Geleit-
mann! Komm, Tochter, (Zenomide schlägt auf die Trommel,
siegehen unter einem Marsch mit türkischer Musik ab.)
here in peace Sofrano,and let heaven be your guide!
Come daughter. (Zenomide strikes the drum andthey leave
to the sound of a Turkish march.)
[No. 20 =No.6.Marsch]
Scena 9
Sofrano, Mandolino sehen einanderan.
SOFRANO
Freund!
MANDOLINO
Herr General!
SOFRANO
Hast du gehört?
MANDOLINO
Ja freilich! Siehaben uns ja laut genug vorgetrommelt.
SOFRANO
Mir meine Tromrmel zuentreißen.
MANDOLINO
Sie weiß, daß Imleinem Generalen keine Trommelmehr
gehört.
SOFRANO
Man komme und spreche mir nur noch einmalvon
Sanftmut weiblicher Herzen. (lacht voll Wut) Ha ha ha!
Sanftmut!Tiger-Herzen haben sie alle.
MANDOLINO
Nicht alle, General! Es gibtauch Butter-Herzen mitunter.
Es kommt eben darauf an, wer sie zu findenweiß,
SOFRANO
Nun hab ich nichts mehr als diesen Beutel.
MANDOLINO
Der Beutel ist die Hauptsache. Denn ohne diesenmüßten
wir ja verhungern, oder nach Hause betteln.
SOFRANO
Wohinwerde ich mich nun wenden? Welchen Weg
nehme ich? Wie kann ich mich an Vater und Tochter
rächen? Wer hilft, wer rät mir? Ist kein Gott auf Erden,
der mich schützt? Ist denn alles ohne Gefühl, wiediese
marmorne Säule hier?
Scena 10
Die Säule stürzt unter Donner mit großem Getöse
zusammen; und der alte Derwisch steht in weißertür-
kischer Kleidung da und ist ganz mit Schleier bedeckt.
Dochwillst du siegen! Wohl! Sei ein Mann
und dring auf deinen Feind mit Allmacht an.
Ist er der Kraft durch deinen Arm beraubt,
so wind ichselbst den Lorbeer um dein Haupt.
(Die Säule geht unter Donner wiederauf.)
Scena 11
Sofrano, Mandolino.
SOFRANO
Das warmeines Vaters Gestalt und Stimme! Was denkst
Junun?
MANDOLINO
Ich weiß vor lauter Schrecken nicht, ob ich mehreinen
Gedanken habe.
SOFRANO
Weichen dürfen wir nicht! Vorwärts,sagt der Sieger!
Kommt! (Will gehen, kommt gleich wiederzurück.)
MANDOLINO
Ich bleib bei der Bagage! 50 bin ich wenigstensschußfrei.
“setzt sich)
SOFRANO
‘kommt) Warum folgst du mirnicht?
MANDOLINO
Lieber General, ich kann nicht mehr, wenn ichauch
wollte; der Mensch muß auch essen und trinken auf der
welt, sonstschrumpft ihm der Magen zusammen. Willst
du den Krieg noch fernerfortsetzen, so denk vor allem,
wo du die Lebensmittel hernimmst, denn ohnedas da
‘deutet das Essen an) taugt der Krieg kein Teufelnicht.
SOFRANO
So folge mir wenigstens bis zu einem Gasthofe,dort
sollst du noch Genügen essen und trinken! Solang ich
diesen Beutel noch habe, ist nicht alles verloren. (zieht
Jen Beutel hervor) Ichwill, daß dieser Beutel sogleich mit
Gold gefüllt sei! Wie? Auch diese Wirkung verloren? O,
ihr Götter! Ich bin schändlich betrogen. Das ist derwahre
Beutel nicht. Mandolino, die Böshafte hat mich auch
dieses Schatzes beraubt.
MANDOLINO
Wir haben die schönste Aussicht.
SOFRANO
So mich betrügen! (weint) Zenomide, hab ich das vondir
verdient?
MANDOLINO
Ein leerer Beutel und kein Brot im Sack?Das ist zum
Aufhängen.
SOFRANO
Und gleichwohl befahl der Schattenmeines Vaters, daß
ich meine Feinde verfolgensollte.
MANDOLINO
Nachlaufen können wir dem Feind immer, aber obwir
ihm was abjagen, das ist eine andre Frage. Mit was sollen
wir denn Krieg führen, wenn da und hier nichts ist?
(deutet Gold und Essen an) Wennmir meine Schellenkappe
zu was taugte.
SOFRANO
Mandolino, machenoch einen Versuch damit! O ich bin
so matt, so matt! (setzt sich zuihm)
MANDOLINO
Nicht wahr? Ja, wenn einer kein Geld im Sack hat, daist
der Hunger 3 mal größer. (nimmt die Schellenkappe hervor)
Ichwill’s noch einmal probieren; aber ich weiß es im
voraus, ich hab’ wiedermeine richtigen Prügel.
Langsam! Ich will zuvor nochmal die Schriftlesen,
vielleicht weiß ich den wahren Gebrauch nicht. (Er
brummt fürsich.) Das hab ich schon gelesen. (brummt
wieder; liest:) „Sooft du die Schellen klingen läßt, wirst
du beschenkt!” Habe empfunden! „Jedoch istdabei zu
merken, daß du dein Haupt mit der Schellenkappenicht
rückwärts, sondern vorwärts neigest.” O, jetzt weiß ich
das Wahre! General, jetzt laß mich sorgen. (Setzt sie auf,
schelltvorwärts.)
Scena 12
(Vorige.] Dazu alle Derwische mit Feigen, 2Fläsch-
chen mit Stroh umwunden, Birnen, Äpfel in Körbchen.
2 bringen Derwischkutten und Bärte. 2 kleine Laib Brot,
Legen alles in einem Kreiseauf die Erde.
No, 22. Chorus
DERWISCHE
Vino pani, Turka Kani,
iro Kesi, pa pa pa.
Misil vani, mitu pani,
prima vesi, papa pa.
Pa pa pap per Farcha tu.
Pa pa pap per glu glu glu.fab]
Scena 13
Sofrano, Mandolino.
MANDOLINO
(singt)General, Papapap! Glu glu glut O, du göttliche
Schellenkappe! Jetzt arbeiteich in meinem Leben nichts
mehr; ist nichts da, gleich mit der Schellenkappe
vorwärts.
SOFRANO
Lieber Mandolino, mit allendiesen Wohltaten, die ich
zwar erkenne, seh ich doch nicht ein, wie ichmich an
Zenomide rächen kann. Meine Trommel nebst dem
Beutel istdennoch verloren.
MANDOLINO
Diese Früchte und Brot sind mehr wert alsein gespickter
Beutel. Komm, Herr General, wir wollen essenund
trinken. Da sind Äpfel, Birnen, weißes Brot. Auch Feigen.
Da mußich gleich eine essen.
Scena 14
[Vorige.] Dazu der alte Derwisch.
DERWISCH
(ruft) Halt ein! Hütet euch von diesen Früchten zuessen!
Brot und Wein ist für euch. Diese Früchte aber bringet
denbeiden Weibern nach Basora. Kleidet euch beide als
Derwische, und ihrwerdet schneller als ein Pfeil in
Zenomidens Palast sein. Prinz, dies istmeine letzte Hilfe!
Lebt wohl! (ab)
Scena 15
Sofrano,Mandolino.
SOFRANO
Sollte dieser Derwisch wohl ein wachender Schutzgeist
über uns sein? Mandolino, was hältst du von diesem
frommen Mann?
MANDOLINO
Daß er ein herzensguter Mann sein mag! Aber, daßwir
diese Früchte nicht essen sollen, das verdrußtmich.
SOFRANO
Hörtest du denn nicht, daß er sie für Zenomiden undfür
dein Weib bestimmt hat? Vielleicht verwandeln sich ihre
Herzen in Sanftmut und Liebe, wenn sie davon essen,
Wir müssen daher seinem Befehlgehorchen. Reiche mir
ein Stück Brot und etwas Wein, dann schnell fortzu
Zenomiden.
MANDOLINO
Da! (gibt ihm) Hat’s mich doch in meinem Leben nach
keinen Speisen so gelüstet, wie nach diesen Feigen.(hält
die Kutte vor) Ich muß eine essen, ich werde sonst krank.
Undwenn sie weiter nichts als Sanftmut und Liebe
erwecken, so schaden sie mirum so weniger; sanftmütig
und verliebt bin ichohnedies.
SOFRANO
Mandolino! Mandolino!
MANDOLINO
O,köstlich!
SOFRANO
Mandolino!
MANDOLINO
Das ist eine Delikatesse!
SOFRANO
Mandolino! Hüte dich, eine von diesen Früchtenzu
essen; Mandolino. (Reißt ihm die Kutte weg; Mandolino hat
sichunterdessen die Nase angemacht.) Was sehe ich? Nun
bist dubestraft.
MANDOLINO
So was hab ich in meinem Leben nichtgegessen.
SOFRANO
Mandolino, berühre einmal deine Nase.
MANDOLINO
(berührt seine Nase) Potz, Blitz, und Wetter! Was istdas?
Ich bin behext. Meine Schönheit hat der Teufel geholt.
Ich bringmich um.
SOFRANO
Siehst du nun die Früchte deiner Neugierde?
MANDOLINO
Jetzt, Schellenkappe, wenn du mir nicht hilfst,so bleib
ich der abscheulichste Mann von der Welt. (setzt sie auf)
Scena 16
[Vorige.] Dazu alle Derwische, Der letzte Chorwird
wiederholt, nur daß sie statt Worte, nur lachen; dannab.
MANDOLINO
(Nachdem sie ab sind) Lachen? Mich auslachen? Jetztspeis
ich alle Äpfel und Birn zusammen. Geholfen wird mir so
nicht.Jetzt ist’s schon ein Teufel, ob die Nase 2 Ellen
länger oder kürzer wird.Komm her, du schöner Apfel.
(Er ißt.) Der ist noch weit besser als die Feigen. Ach,
vielleicht sind die Apfel das Gegenmittel.Köstlich!
Herrlich! (Auf einmal schwillt der Bauch auf.) O, weh!O,
weh! Mich schwillt’s,General!
SOFRANO
Nun?
MANDOLINO
Da seh einmalher!
SOFRANO
Unglücklicher! Was hast du gemacht? Mandolino,du
zerplatzst!
MANDOLINO
O, weh! O, wehl Es ist mein letzter Augenblick! Hu, das
brennt! Da seh ein Mensch nur die Batzen an! Hu,das
brennt wie ein Backofen, (läuft herum)
SOFRANO
Geduld,Freund. Vielleicht ist diese Strafe ein Wink
unsrer künftigen Handlungen.Komm, kleide dich wie
ich. (ziehen die Derwisch-Kutten an) Packealles
zusammen! Hast du noch welche Feigen?
MANDOLINO
Alle bisauf eine! Die Nase möcht ich sehen, wenn ich
alle die Feigen gegessenhätte. O weh!
SOFRANO
Mandolino, wir werden gerochen, und du wirstgerettet
werden! Unser Schutzgott wird uns helfen.
MANDOLINO
Hu!Mir ist just so, als wenn ich 12 Derwische im Leib
hätte.
SOFRANO
(lacht) Armer Freund, wie duaussiehst?
MANDOLINO
Das alles hab ich dem Herrn Generalen zudanken.
SOFRANO
Geduld, Freund; eh’ eine Minute vergeht, sind wirin
Basorat!
MANDOLINO
Mit meinem Bauch wird’s langsam gehen.(beide ab)
Scena 17
Kurzer Garten. Zenomide,Mandolina.
ZENOMIDE, MANDOLINA
Daß Männer unsre Sklavensind,
zeigt unsre Herrschaft an.
Ein Wink von uns macht sie zum Kind,
der Stolz ist abgetan.
Zwar seh’n sie stattlich aus, undgut,
doch fühlt der Tapferste.
Ein Weiberblick zerschmelzt den Mut,
so wie die Sonn’ den Schnee. (gehen an die Seite)
Scena 18
Sofrano, Mandolino als Derwische,
mit Körbchen voll Früchten.
SOFRANO
Siehst du, nun sind wir schon in Abukafs Garten.
MANDOLINO
Ja wirklich! Ich erkennemich!
SOFRANO
Still! Hier kommt ein Sklav.
Scena 19
[Vorige.] Dazu ein Sklav.
SKLAV
Zenomide befahl mir, euch zufragen, woher ihr seid,
und was euer Begehren ist?
SOFRANO
Wirsind Fremde. Unser Begehren ist weiter nichts, als
daß es uns erlaubt sei,einige Minuten Rast zu halten;
dann gehen wir, ohne zu betteln unsern Wegweiter. Für
diese Wohltat unterfangen wir, was der schönen
Prinzessinmit einigen Früchten aus fremden Ländern
ein Geschenk zumachen.
SKLAV
Früchte aus fremden Ländern? Ja wahrlich! (beiseite)Ha!
Welch ein herrlicher Geruch. Der Sklav wird auch
mitspeisen.Verzieht einen Augenblick, Zenomide wird
ohne Belohnung euch unmöglichabziehen lassen. (a5)
Scena 20
Vorige ohne Sklav.
SOFRANO
Mandolino, sieh einmal dort hinein. Siehst duniemand?
MANDOLINO
(läuft hin) Das ist mein Weib!Weibchen!
SOFRANO
(halt ılın zurück) Stüll, sag ich! Siehst du, nunessen beide.
MANDOLINO
Beide? Wer sind diesebeide?
SOFRANO
Zenomide und dein Weib. Still! Auch Abukaf nähertsich
ihnen. Er fragt, begehrt, versucht!
MANDOLINO
Jawahrlich?
SOFRANO
Nun bin ich gerochen. Komm!
MANDOLINO
Abermein Weib?
SOFRANO
Komm, sag ich! (er schleppt ihn fort)
Scena 21
Zenomide, alle mit den Körbchen. Abukaf,
Mandolina, Sklav,alle mit langen Nasen.
ABUKAF
Zenomide, ich muß, so wahr ich lebe,dich noch um eine
dieser Früchten ersuchen. Man muß diese Männerdafür
belohnen. (sieht Zenomiden an) Tochter!(staunt)
ZENOMIDE
Nun? (erschrickt) O, weht
MANDOLINA
Wasist’s? (erschrickt) O, Himmel!
SKLAV
Ist ihnen nicht wohl?
ALLE 4
(ganz langsam) Welch abscheuliche Nase.
ABUKAF
Kinder, was habtihr gemacht? Berührt eure Nasen.
ZENOMIDE
Berührt nur die eurigeselbst, Vater. (Alle berühren ihre
Nasen zugleich.)
ZENOMIDE,MANDOLINA
O weh! Unsere Schönheit ist verloren.
ABUKAF
(zieht den Dolch auf den Sklaven) Nun wird mir’s klar!
Diese Früchte sind Zauberfrüchte. (reißt Zenomiden das
Körbchen aus der Hand) Hundeseele! Nunsprich, wer gab
dir diese Zauberspeisen? Sprich, oder dieser Dolch…
SKLAV
(kniet) Herr, 2 fromme Derwische baten mich, daßich
ihnen erlauben möchte, sich im Garten erholen zu
dürfen; sie kämenvon einer weiten Reise, sagten sie;
dafür möchte ich der schönen Zenomidedieses
Körbchen überbringen.
ABUKAF
Wo sind nun diese Derwische?
SKLAV
Herr, ich weiß es nicht! Vor einem Augenblickstanden
sie noch da, wo wir jetzt sind.
keit
ABUKAF
Das ist,so wahr ich lebe, Sofranos Zauberwerk! Auf,
Tochter! Donnere mit deiner Zaubertrommel alle Geister
aus ihrem Schlaf. Spanne alle Sehnen zur Rachean.
ALLE 4
Rache! Rache! Rache! (Sooft dieses Wort gesprochenwird,
schlägt Zenomide auf die Trommel. Alle Mohren kommen.
Marsch mittürkischer Musik.)
[No. 25 =No. 6. Marsch]
ABUKAF
Auf! Folgt unszur glühendsten Rache! (alle ab)
Scena 22
Ein Wald mit einemgroßen hohlen Baum, welcher
sich in eine Festung verwandelt. Alter Derwisch.
DERWISCH
War je ein Augenblick mir wünschenswert; so ist’sgewiß
jener: meinen Sohn glücklich zu sehen. Er wird kommen!
Wird baldkommen, und, wird das Vaterherz dann Ruhe
fühlen? O, ja! Gewiß! Mein Sohnist gut, liebt seinen
Vater, und wohl dem Sohn, der Vaterliebefühlt.
No. 26.
DERWISCH
Bald wird auch dieser Traumvorübergehn
und ich ihn glücklich sehn.
Ihn, den ich so zärtlichliebe,
meinen Sohn, mit der wärmsten Vaterliebe.
Der Sohn bleib treuder Kindespflicht,
drum weicht von ihm sein Vater nicht.
Stetsschützte er ihn in Gefahr,
wo ihm die Hilfe nötig war.
Bald wird auchdieser Traum vorübergehn
und ich ihn glücklich sehn.
Ihn, den ich sozärtlich liebe,
meinen Sohn, mit der wärmsten Vaterliebe.
Drum, o Allah, drum belohne.
Großer Allah! O belohne
des guten Jünglings Lieb’und Treu,
daß in diesem edlen Sohne
der alte Vater glücklich sei. (abin den Baum)
Scena 23
Sofrano, Mandolino.
MANDOLINO
Wennsie uns erwischen, so werden wir alle beide gespeist.
SOFRANO
Wiesollten sie? Hier im Gebüsche?
VOLK
(von innen) Auf, verfolgtsiel
MANDOLINO
Nu, da haben wir’s, sie fangen uns ab, wie die Gänse!O
Schellenkappe, nur diesmal hilf uns aus der Not! (er setzt
sie aufund rüttelt sie)
VOLK
Dort sind beide Verräter! Ergreiftsie!
MANDOLINO
Es ist mein letzter Augenblick!
Scena 24
[Vorige] Dazu Abukaf, Zenomide,
Mandolina, Mohren, Türken.
ABUKAF
Hat Hier sind sie! Zurück! Laßt mich sie vernichten,auf
einem Hieb sollen beide … (Sofrano, Mandolino laufen in
den Baum, und sogleich verwandelt er sich in eine Festung.
Alle Derwischestehen mit Spitzen und Fackeln auf der
Festung. Donner, Sturm. Chorus vom Iten Akt unter
welchem das Gefolge fortläuft.)
[No. 27=No. 5.Cuorus]
ABUKAF
Wie? Alles verläßt uns? Auch ihr? Wehe mir! Wehuns
allen! Wir sind verloren! Komm Tochter! Hier ist eine
höhere Machtin Spiel! (furchtsam ab)
Scena 25
Derwisch, Sofrano,Mandolino.
DERWISCH
Folgt mir getrost. Sie kommen sicher nicht mehrzurück.
Deiner Schellenkappe hast du diese Hilfe zu verdanken.
Prinz,werdet ihr das nicht erobern, was euch so
schändlich und hinterlistigentrissen worden? Wollt ihr
das kostbare Vermächtnis eures Vaters somutlos
verlieren?
SOFRANO
O, gib mir Mittel, frommer Mann, wieich es wieder
erhalten kann? Sag an, befiehl, und ich gehorchedir.
Selbst mein Leben sei dafür gewagt.
MANDOLINO
Herr Derwisch,eine einzige Frage: Muß ich denn die
abscheuliche Nase und den dicken Bauch, so lang ich
lebe, auf der Weltherumtragen?
DERWISCH
Geduld! Ha! Bruder! (2 Derwische kommen) Reichtdie
beiden Körbchen mir. (Sie bringen 2 Körbchen zum
Anhängen, injedem sind 2 kleine Fläschchen.) Werft eure
Kutten von euch, und ihr werdetals gemeine Bauern vor
mir stehen. (Sofrano und Mandolino ziehen sichschnell aus
und sind Bauern.)
MANDOLINO
Wahrhaftig! Der Herrkönnt einem zu einem saubern
Handwerk abrichten. (deutet das Stehlen an)Alle
Augenblick einen andern Rock, da fang einen der Teufel!
Ha ha ha!Das gefällt mir. Aber wenn ich auf meine
abscheuliche Nase und auf den Bauch denke, so verliere
ich alle Freuden auf der Welt.
DERWISCH
Trink aus einem von diesen Fläschchen, und dubist
geheilt,
MANDOLINO
Ist das gewiß? Frommer Mann, ihr solltleben! (Er trinkt;
die Nase fällt ins Körbchen, der Bauch bekommt seinevorige
Gestalt.) Trefflich! Und die Nase ist auch weg! Daherum
spüreich mich auch leichter. O du Herzens Derwisch!
Komm her! Muß dich küssenfür diesen herzstärkenden
Trank.
SOFRANO
Frommer Mann, was sollenwir nun weiter?
DERWISCH
Geht dort hinein, und ihr seid in einem Augenblick in
Zenomidens Garten. Macht eine Probe mitdiesem
Wundertrank, aber nur an dem Sklaven; gebt ihm davon
zutrinken. Wenn Abukaf und Zenomide von der
Wirkung dieser Heilkraftüberzeugt sind, dann
versprecht ihnen zu helfen; aber nur, wenn sie alleihre
geraubten Schätze von sich legen. Geht; das übrige
überlaß icheurer eigenen Vernunft. Lebt wohl! (ab)
SOFRANO, MANDOLINO
Auf Wiedersehen! (ab)
Scena 26
Kurzer Garten. Zenomide,Mandolina.
ZENOMIDE
(ringt die Hände) Ach meine Nase! Meine Nase!Nun
werd’ ich von allen Männern verabscheut.
MANDOLINA
Wie wirdmein Mann auch auslachen, wenn er mich so
mit der Nase sieht.
Scena 27
(Vorige.] Dazu Abukaf, tiefsinnig.
ABUKAF
Du auch hierliebste Tochter? Wie ist dir?
ZENOMIDE
O, fragt nicht Vater! Meine Schönheit, meine Reize sind
verschwunden. Wenn keiner eurer Ärzte mirhilft, so
muß ich verzweifeln.
Scena 28
[Vorige.] Dazu ein Sklav.
SKLAV
Herr, ich bin geheilt. Seht mich an, ich habe meinevorige
Gestalt wieder.
ALLE 3
Auf was Art?Sprich!
SKLAV
Zwei fremde lustige Bauern kamen singend beidem
Orangenwäldchen mir entgegen. „Du hast ja eine
abscheuliche Nase,“sprach der eine. „Da, trink aus
diesem Fläschchen.” Ich trank. Meine Nasefiel weg, und
ich dankte ihnen.
ABUKAF
Man soll ihnen mit aller Achtung begegnen. Führet sie
her!
SKLAV
Sie wollennicht.
ABUKAF
Wie? Sie wollten nicht? Hast du ihnen auch gesagt,wer
ich sei?
SKLAV
Alles! Sie sagten, daß alle Heilkraft bei euchvergeblich
sei, solang ihr unrechtmäßige Schätze in eurer Gewalt
habt.
ABUKAF
Unrechtmäßige Schätze?
ZENOMIDE
O,sie sollen kommen. Alles, was ich habe, sei ihnen
zugeteilt. Nur meinevorige Gestalt wieder.
ABUKAF
Ja, sie sollen kommen. Selbst mein Reichteile ich mit
ihnen. (Sklav ab) Versprechen kann der Kranke immer,es
zu halten, steht bei uns.
Scena 29
(Vorige.) Dazu Sofrano, Mandolino.
No. 28,
SOFRANO, MANDOLINO
Wir sind die zweilustigen Bauern vom Land,
gelobten uns Freundschaft auf Mund und auf Hand.
Und was wir versprechen, es sei, was es sei,
das halten wirredlich, das halten wir treu.
Wir sind die zwei lustigen Bauern vom Land,
gelobten uns Freundschaft auf Mund und auf Hand.
Wir sind diezwei lustigen Bauern vom Land
und helfen nach Kräften, wie jedembekannt.
Doch Falschheit und Bosheit wird immer vergehn.
Sie bleibtwie das Unkraut im Garten da stehn.
Wir sind die zwei lustigen Bauern vom Land,
gelobten uns Freundschaft auf Mund und auf Hand.
Wir sind diezwei lustigen Bauern vom Land.
Juheisa, wer’s redlich meint, reich’ uns die Hand.
O seht diese Flaschen, nichts kosten sie euch.
besinnt euchnicht lange, wir helfen sogleich.
Wir sind die zwei lustigen Bauern vom Land,
gelobten uns Freundschaft auf Mund und auf Hand.
Wir sind diezwei lustigen Bauern vom Land.
Schau, schau! Die hab’n Nasen, wie ein Elephant.
Die schnurrigen Nasen kennt man schon von fern.
Das macht’s,wir sind Bauern, und die sind die
Herrn.
Wir sind die zwei lustigen Bauern vom Land,
gelobten uns Freundschaft auf Mund und auf Hand.
ABUKAF
Ha! Wohin, ihr Leute?
SOFRANO
Euren Gartenanschauen.
ABUKAF
Kommt doch näher, Freunde! Alles, was ich besitze,teil
ich mit euch, nur helft mir, meiner Tochter, und diesem
Weibehier.
SOFRANO
Was versprecht ihr uns zur Belohnung?
ABUKAF
Mein halbes Reich!
SOFRANO
(an Mandolino) Bist du es zufrieden?
MANDOLINO
Wenn ich auch zufrieden wär’ wirkönnten ihnen
gleichwohl nicht helfen, solang sie ihre bösen Herzen
nicht ablegen.
ZENOMIDE
Vater, laß mich sprechen. Hört:Ich besitze einen Schatz,
der alle Schätze dieser Erde übertrifft. Selbstdiesen teil
ich mit euch, wenn ihr mir eure Hilfe nichtversagt.
SOFRANO
Und diese Schätze?
ZENOMIDE
Ist dieservollgefüllte Beutel, und diese Trommel, die ich
euch nun überreiche. Nacheurer wohltätigen Hilfe
werde ich euch den Gebrauch davon sagen. [Sieübergibt sie ihm]
MANDOLINO
Was gibt sie mir denn, junges Weibchen, wenn ich ihr
helfte?
MANDOLINA
Ich kann ihm nichts alsmeine Liebe und mein Herz
schenken.
MANDOLINO
Ihr Herz? Hat sienoch keinen Mann?
MANDOLINA
Gehabt! Er ist mir aber zu dumm, und auchzu wild.
MANDOLINO
Das wohl! Da muß ich ihr freilich helfen.(beiseite) Ei du
falscher Teufel!
SOFRANO
Wenn ich also dieser Prinzessin ihre vorige Gestalt
wiedergebe, ist mir zu wissen nötig, werdann ihr Herz
besitzt.
ABUKAF
(keimlich) Versprich ihm deine Liebe.
ZENOMIDE
Der so mich heilt.
SOFRANO
Wenn aber ein Prinz nach eurem Herzen schmachtete,
wenn er aus Liebe für euch sterbenwollte, würdet ihr
dennoch nichts fühlen fürihn?
ZENOMIDE
Nichts! Der so mich liebt und anbetet,
euretwillenverschmachten und sterben.
ABUKAF
(heimlich) Wohlgesprochen, meine Tochter!
SOFRANO
soll um
Nun bin ichgeheilt.
ZENOMIDE
O, helft geschwind, ihr wißt nicht, was ich euch füreinen
Schatz anvertraute. Er ist…
Scena 30
[Vorige.] Dazu Derwisch schnell unter Donner und Blitz,
DERWISCH
Wir wissen selbst,was es ist. (Er reißt sich auf, Der
Vorhang wird aufgezogen, und einprüchtiges Schiff steht da.)
Erkenne an mir Sofranos Vater, den duvertilgen
wolltest. Erkennst du diesen Becher? Erkennst duauch
diesen? Es ist Sofrano, mein Sohn.
ALLE 4
Sofranos Vaterlebt?
MANDOLINO
Ja! Und ich bin der Fischer.
ZENOMIDE
Liebster Prinz!
MANDOLINA
Liebster Mann!
SOFRANO
Ich bin kalt. Fühle nichts als Vernichtung fürsie!
MANDOLINA
Nimm mich wieder an!
MANDOLINO
Wer wird zu soeinem dummen und wilden Mann
gehen? Bleib du bei deiner Nasen-Compagnie, solang
du lebst.
SOFRANO
Auf ihr Geister! Folgt dem Ruf meines Vaters! (Er schlägt
3 mal die Trommel; die Mohren laufen alle aufs Schiff.)
No. 29
ALLE [MÄNNER]
Ihr Undankbaren, lebetwohl!
Man straft den Undank, wie man soll.
Ihr möget toben, mögetrasen,
behaltet eure große Nasen,
behaltet sie in Ewigkeit.
Manspotte euer weit und breit.
ZENOMIDE, MANDOLINA
(laufenverzweiflungsvoll umher)
Scham und Verzweiflung tobethier.
MÄNNER
Schon recht!
ZENOMIDE, MANDOLINA
Verwirret alle Sinnen mir!
MÄNNER
Schon recht!
ZENOMIDE, MANDOLINA
O weht Wie ich geschändet bin.
All meine Schönheit istdahin.
FINIS
APPENDIX
- FINALE-Coro
MANDOLINO
Kling,kling, kling, kling, kling,
ist das nicht ein herrlich Ding!
Zaubertrommel, Schellenkappen
schützen euch für alles Tappen.
Kling, kling, kling, kling, Kling,
ist das nicht ein herrlich Ding!
TÜRKEN
Kommet Freunde ohne Verweilen,
laßt uns nach Basoraeilen,
seines Lebens höchstes Glück
bringen wir von dazurück.
MANDOLINO
Kling, kling, kling, kling, kling, kling,
istdas nicht ein herrlich Ding!
Freilich ist die Musik schwer
das glaubtmir bei meiner Ehr.
Kling, kling, kling, kling, kling, kling,
ist dasnicht ein herrlich Ding!
TÜRKEN
Laßt uns tanzen, laßt unsspringen
laßt uns frohe Lieder singen,
laßt uns immer fröhlichsein,
uns das Lebens hier zu freun.
2. ARIA-RECITATIVE (GENIUS V[ON]DER ZAUBERTROMMEL)
GENIUS
Zenomide!
Liebe flamme in deiner Brust,
aber Haß lohne sie bei jeder Lust.
Deine Gestalt kehrewieder.
Sei stets fromm und bieder.
Grausamer, dir werde dein Palastzum Kerker, den du
wohl verdienet hast. Ein Drache bewache dich,daß
keines Menschen Auge dich wieder erblicke.
ACTUS 3
Divadlo je tábor. Nádherný stan
s krásnou oponou. Mauři drží stráž. V
dálce je vidět město Basora.
Scéna 1
Starý derviš vyvede Sofrana a Mandolína ven.
DERWISCH
Princi, nyní se s vámi musím podruhé rozloučit.
rozloučit.
SOFRANO
Zůstaň se mnou, čestný otče! Tvé činy jsou pro
mě stejně záhadou, stejně jako ty sám.
DERWISCH
Buď spokojen, že jsem tvůj opravdový přítel.
SOFRANO
Díky vaší pomoci jsem byl již dvakrát šťastný.
hned dvakrát.
DERWISCH
Dávejte si pozor, kníže, abyste se svými válečnými zajatci nezacházel tak, jak
jste si přál.
podle práva a spravedlnosti; nebuďte příliš přísní, ale ani
ale také ne příliš dobře.
MANDOLINO
Ha! Pan Derviš! A co moje žena?
DERWISCH
Pokud se v budoucnu projevíte více jako muž, pak
budete šťastnější než dřív!
Č. 17.
DERWISCH
Jakmile je člověk příliš dobrý,
a je-li její láska příliš velká, roste ženina chlípnost,
chová se k němu nesmyslně.
Proto než začneš milovat, zkoumej, zkoušej! Ženu a pohnutky jejího srdce.
Pak člověk nejde mírně,
takže konec bude smutný. [ab]
Scéna 2
Předchozí, bez dervišů.
MANDOLINO
Chci si to pamatovat. Jsem schopen a
a drápat ji každý den, když to neudělá.
hlavu.
SOFRANO
(k Maurům) Veďte Abukafa a Zenomidehera!
Scéna 3
Navíc Abukaf, Zenomide, někteří vznešení #### TURCI, Mandolina,
všichni v řetězech. Maurové kolem nich uzavřou kruh.
SOFRANO
Uvolněte pouta obou. (jsou rozvázány) Jeden
jen je ke mně přiblíží. Abukaf, Zenomide.
Zasloužil jsem si od tebe takové zlomyslné, lživé setkání?
Mluv!
ABUKAF
Sofrano, jsi mocný! Štěstí bylo na tvé straně,
můj život je v tvých rukou. Osud mého
Závisí na tvém pokynu. Vyřkni svůj soud
O mně a mém. Zenomidenova láska a nevhodně načasovaný žert…
…a špatně vymyšlený žert…
a zkáza mé dcery.
SOFRANO
Děláte si legraci? Zenomide(stranou) Ach, co cítím na tom
při pohledu na ni.
ZENOMIDE
Přiznávám se ke svým zločinům! Jen já sám odčiním svou vinu
a má nerozvážnost se nestane zdrojem mých hříchů.
obecné zkázy. Je mi líto, že
muž, který mi nedávno
přísahal věčnou lásku a tuto nejsvětější
a tuto nejsvětější důvěru, pronesl jen prázdná, bezvýznamná slova.
Ó pro toho pošetilého dobrodruha! Který,
aby se pomstil za bezohledný žert, svolává půlku světa…
a s mečem v
ruce si hraje na zakletého milence. Ó, styď se,
kníže!
Toto představení neprospívá ani tvému srdci, ani tvé mysli.
ani tvůj rozum!
SOFRANO
(hrozí) Zenomide!
ZENOMIDE
O závod! Co je mi do toho! Tady je má
hruď, propíchni ji, krutý! Zaboř svou ocel do
tohoto srdce, jež tě může urazit jen tím, že
tě miluje příliš vroucně a tvou lásku a důvěru vystavuje tak odvážné zkoušce.
tvou lásku a důvěru tak odvážnou zkouškou. (Říká
poslední slova s pláčem.)
SOFRANO
(padne jí k nohám) Zenomide! Drahá krásná duše!
odpusť mi můj spěch! Přísahám ti
co nejslavnostnější přísahu, že odvedu svou válečnou armádu.
mou válečnou armádu. Vstoupit s tebou, ruku v ruce, jako přítel.
Basorovy hradby, vrátíš-li se ke mně.
Ukradený poklad mi vrátí.
ZENOMIDE
Zde je nešťastná příčina této odchylky.
(Podá mu tašku.)
ABUKAF
(rychlá) dcera!
ZENOMIDE
(tajně) Není to ten pravý, jen podobný.
SOFRANO
(zastrčí si pouzdro za opasek, aniž by se na něj podíval) O,
ona mě miluje! Nevýslovně mě miluje!
ZENOMIDE
Ponechte si ji na věčné časy! Bídný kouzelný dar, který
tak žárlíš, tak žárlíš. Stojí mě to…
než utíkat před
mužem, jehož rozmary jsou tak prudké a tak…
nesnesitelná.
SOFRANO
Zenomid! Otče! Jsem navždy tvůj! Pojď za mnou
do mého stanu, tam pokleknu a budu plakat pro svou ukvapenost v tvém lůně.
v tvé náruči. Zenomide! Zenomide! Nechť
Prosím tě.
ABUKAF
(tajně) Pokrytecká láska, a je přistižen podruhé.
přistižen. (nahlas) Nejdražší dcero, princova lásko.
si zaslouží, aby ses s ním usmířila.
SOFRANO
Zenomide, modleme se.
ZENOMIDE
(Pauza, něžně se na něj podívá) Ach, Sofrano! (Padá mu kolem
krku, směje se na Abukafa, kterému podává pravou tašku a
rychle říká:) Tady je pravý kouzelný pytlík, měj ho v bezpečí.
To dobře.
ABUKAF
Jako můj život! (zastrčí si ji za opasek)
ZENOMIDE
Ach, Sofrano! Znepokojil jsi mé srdce, ale
pro naši lásku nechť je vše zapomenuto.
SOFRANO
Ach, ten drahý mě miluje!
ZENOMIDE
Trautere, ano, miluji tě.
OBĚ STRÁNKY
Naše stejně smýšlející duše
zauzlované, zauzlované sympatie.
Podezření nás už nikdy nebude trápit.
Smutek, smutek nás už nikdy nebude trápit,
SOFRANO
Ó, jak jsi šťastná, jsi moje.
ZENOMIDE
Ó, jak jsem šťastný, jsem tvůj.
OBĚ STRÁNKY
Jaké potěšení může být větší?
Já jsem tvůj a ty jsi moje. (odchází)
Scéna 4
Mandolino, Mandolina, Maurové na stráži.
MANDOLINO
Nyní my dva zpíváme duet společně. (Nasadí si
čepici, jednou s ní zatřese, pak přijde derviš,
podruhé druhý derviš a ukloní se). A stůl.
Papír, pero a inkoust. (Přinesou ho, teď s ním třese tak
dlouho,
až jsou tam
všichni dervišové) Tak! Teď budu mít stanné právo.
Budu nad tebou držet stanné právo, ty nevděčnice. Krok
blíž! (Mandolína vstoupí do kruhu) Kdo jsi? Proč tě chytili a proč jsi tady?
Teď
chci vidět, jak se rozmotá. Teď odpověz.
na mé tři otázky.
MANDOLINA
Ha ha ha! (chová se jako obličej)
MANDOLINO
Teď už je váš pláč zbytečný. Měl jsi myslet na to.
kdo jsem.
MANDOLINA
Ha haha!
MANDOLINO
Jo, neobměkčíš mě. Jsou to jen krokodýlí slzy.
dilematické slzy. Odpověz, odpovím.
MANDOLINA
Ha haha!
MANDOLINO
Dobře! Protože se stydíš přiznat svůj zločin…
Řeknu to. Slyšte, tahle žena
byla moje žena. Nejenže ode mě utekla..,
…ale hanebně nás zradila. Proto ji zradím,
…aby jí byla useknuta hlava…
…při východu slunce. [Nemyslím to vážně, ale ona pocítí strach ze smrti. [Co
na to říkáš? (Sbor jako v prvním dějství, udeří, odejdou. Mandolino je ohromen,
trhá papír). INo. 19=No. 5. Sbor]
MANDOLINO
To bylo pěkné stanné právo! Ďábel může být
řečník, ale já ne. (vběhne do stanu)
Scéna 5
Zenomide, Mandolina, Guard.
ZENOMIDE
Jste s manželem smířeni?
MANDOLINA
Ha ha ha! Ne, pořád je na mě mnohem víc naštvaný než kdy dřív!
než kdy jindy!
ZENOMIDE
Poslouchej, mladá ženo: když jsi dokázala mému otci odhalit.
odkud pochází princovo bohatství, můžeš mi také důvěřovat?
můžeš mi také věřit, jak tak
rychle získal tak velkou sílu vojska? Pro
mě je tak velký počet nepochopitelný.
MANDOLINA
To je pro vašeho prince něco velmi snadného! Copak jsi
takový malý bubínek?
ZENOMIDE
Buben? Ano, je to možné! A tenhle buben?
MANDOLINA
Ano, kdybych jen mohl…
ZENOMIDE
Samozřejmě můžete. A až mi zjistíš, k čemu je to dobré.
z ní, budeš se se mnou těšit z dobrých dnů…
…po celý svůj život. Od nynějška budeš mým společníkem,
mým přítelem. Tak tenhle buben?
MANDOLINA
Po 3 zásazích vyprodukuje libovolný počet vojáků,
kolik si jen můžete přát. (ab)
ZENOMIDE
Děkuji!(chce odejít)
Scéna 6
[Sofrano se blíží k Zenomidě.
SOFRANO
Nejkrásnější Zenomide! Chyběla jsi mi jen pár minut
je pro mé srdce už věčnost. Jsi smutná?
VÍTĚZÍ ji za ruku, ona se stáhne).
ZENOMIDE
Ne před tebou, ale před tvou mocí se třesu. Hrůza -
hrůza se mě zmocňuje při pomyšlení, že bych se měl vzdát sám sebe.
že se odevzdávám muži, který, jak se zdá.
s nadpřirozenými bytostmi,
Otevři mi tajemství, díky němuž jsi přivedl tak obrovskou armádu…
tak obrovskou armádu uprostřed této říše, před našimi branami.
před našimi branami, aniž bychom to tušili. Dokaž mi..,
že jsi smrtelné povahy jako já a nejsi příliš vysoko nad námi.
a ne příliš vysoko nade mnou, pak zaženu strach ze své
hrudi a ochotně budu následovat popud svého srdce.
ochotně. (Pod touto řečí odepne Sofranovi, jenž stál v zamyšlení, buben a pověsí
jej na buben.
Třikrát do něj udeří.)
Scéna 7
A Mandolino; všichni Maurové, kteří uzavírají kruh okolo
Zenomida; všichni #### TURCI bez pout.
SOFRANO
Zenomide, při všem, co je ti svaté, prosím
tě, abys tuto hru ukončil.
Vrať mi jediný klenot, který mi zůstal.
ZENOMIDE
Ustupte! Nepřibližujte se! Vidíte, že ti, kdo by chtěli zničit
země na vaše zavolání.
na můj rozkaz a nabízejí proti tobě své meče,
SOFRANO
Zenomid! Dej mi kouzelný buben, nebo můj
nejzuřivější pomstu…
ZENOMIDE
Ničeho se nebojte! [Vy] nepřemožitelní hrdinové svých
bývalého pána, poslouchejte Zenomida. (tluče na
buben) Můj rozkaz je pro vás posvátný, proto chci, abyste…
abyste tohoto prince vydali jako vězně mému otci.
Jako vězně mému otci.
SOFRANO
(tasí meč, je odzbrojen)Zenomide! Ach!
s hněvem k zemi)
Scéna 8
[Předchozí] O tomto Abukafu.
ZENOMIDE
Hle, otče, hrdinu přemohla žena.
Kouzelný buben je v mých rukou.
ABUKAF
(stranou) Ha, sladká pomsta! Sofrano! Teď bych se ti mohl pomstít, proto uznej
mou velkomyslnost. I
propouštím tě z tvého zajetí. Jdi do své
země, ale dokud budeš žít, nikdy už nevkroč do
ní.
hranic mé země.
ZENOMIDE
To myslíte vážně?
ABUKAF
Není možné zjistit, zda neexistuje silnější
s ním skrytý nástroj pomsty. Jdi v
pokoji, Sofrano, ať tě provází nebe!
manželi! Pojď, dcero, (Zenomide tluče na buben,
odcházejí za pochodu turecké hudby)
sem v pokoji Sofrano, a nebe ať je ti průvodcem!
Pojď, dcero.
(Zenomide udeří do bubnu aodcházejí za
zvuků tureckého pochodu.)
[č. 20 = č. 6.pochod].
Scéna 9
Sofrano, Mandolino se na sebe podívají.
SOFRANO
Příteli!
MANDOLINO
Generál!
SOFRANO
Slyšeli jste to?
MANDOLINO
Ano, samozřejmě! Bubnovali jste na nás dost hlasitě.
SOFRANO
Strhávám si bubny.
MANDOLINO
Ví, že generálové Imleinem už nevlastní buben.
patří.
SOFRANO
Pojď a ještě jednou mi řekni o něžnosti ženských srdcí.
Něžnost ženských srdcí. (Zlostně se zasměje) Ha ha ha!
Něžnost! Všechny mají tygří srdce.
MANDOLINO
Ne všechny, generále! Někdy se objevují i máslová srdce. Záleží jen na
tom, kdo je umí najít,
SOFRANO
Teď nemám nic jiného než tuhle tašku.
MANDOLINO
Hlavní je taška. Protože bez ní
bychom museli hladovět nebo žebrat o cestu domů.
SOFRANO
Kam teď půjdu? Kudy?
se vydám? Jak se mohu pomstít
otci a dceři? Kdo mi pomůže, kdo mi poradí? Copak na zemi není Bůh, který
by mě ochránil? Je všechno bez citu, jako tohle
mramorový sloup?
Scéna 10
Sloup se s velkým rachotem zřítí pod náporem hromu.
a starý derviš stojí v bílých tureckých šatech.
a je celý zahalený závojem.
Však ty zvítězíš! Dobře se ti daří! Buď mužem
a zaútoč na svého nepřítele se vší silou.
Zbaví-li ho tvé rámě síly, já sám ti kolem hlavy vavřín
omotám.
(Sloup se za hřmění opět zvedá.)
Scéna 11
Sofrano, Mandolino.
SOFRANO
To je teplo otcovy podoby a hlasu! Co si myslíte
Junun?
MANDOLINO
Jsem tak vyděšená, že nevím, jestli mám víc než jednu myšlenku.
Mám více než jednu myšlenku.
SOFRANO
Nesmíme ustoupit! Vpřed, praví vítěz!
Pojďme! (Chce odejít, hned se vrátí.)
MANDOLINO
Zůstanu u zavazadel! Aspoň jsem v padesáti bez kulek. “Sedni si.)
SOFRANO
Proč mě nenásleduješ?
MANDOLINO
Vážený pane generále, nemohu pokračovat, i kdybych chtěl.
Člověk musí na
světě také jíst a pít, jinak se mu scvrkne žaludek. Chcete-li pokračovat ve
válce, přemýšlejte především o tom,
kde seženete jídlo, protože bez toho
(označuje jídlo) není válka k ničemu ani ďáblu.
SOFRANO
Tak mě následujte alespoň do hostince, tam…
se najíš a napiješ do sytosti! Dokud
máte tento vak, není vše ztraceno. (vytáhne
Jenův vak) Chci, aby se tento vak okamžitě naplnil
zlatem! Jak? Ztratil jsi i tento efekt? O,
bohové! Jsem hanebně podveden. Tohle není
Tohle není pravý měšec. Mandolíno, ten zlý mě okradl i o
tento poklad.
MANDOLINO
Máme ten nejkrásnější výhled.
SOFRANO
Tak mě podveďte! (Zenomide, zasloužím si to od tebe?
Zasloužíš si to?
MANDOLINO
Prázdný sáček a žádný chléb v sáčku? To je pro
zavěšení.
SOFRANO
A přesto
mi stín mého otce přikázal, abych pronásledoval své nepřátele.
MANDOLINO
Nepřítele můžeme pronásledovat vždycky, ale ať už se nám to podaří nebo ne.
od nich můžeme něco získat, je jiná otázka. S čím
válku, když tu ani tam nic není?
(navrhuje zlato a jídlo) Pokud můj zvonek čepice
byla k něčemu dobrá.
SOFRANO
Mandolino, zkuste to! Ach, já jsem
tak nudný, tak nudný!
(sedne si k němu)
MANDOLINO
Není to tak? Ano, když nejsou peníze v pytli,
je hlad třikrát větší. (vytáhne čepici s rolničkou)
Chci to zkusit znovu, ale už předem vím…
Zase mám pořádnou nakládačku.
Pomalu! Nejdřív si chci znovu přečíst to psaní,
Možná nevím, k čemu je to vlastně dobré. (He
si pro sebe brouká.) Už jsem to četl. (zahučí
znovu; čte:) “Kolikrát necháš zvony zvonit
, tolikrát dostaneš dar!” Cítil jsem to! “Však to má být
že skloníš hlavu s cinkající čepicí ne
dozadu, ale dopředu.” Ach, teď už znám pravdu! Generále, teď mě nechte, ať si
dělám starosti. (Nasadí si je,
“A zazvoní zvonkem dopředu.“)
Scéna 12
(Předchozí.] Všichni dervišové s fíky, 2 láhve zabalené do slámy.
2 láhve zabalené do slámy, hrušky, jablka v košících.
2 přinášejí dervišská roucha a vousy. 2 malé bochníky chleba,
Vše položte do kruhu na zem.
Ne, 22. Chór
DERWISCH
Vino pani, Turka Kani,
iro Kesi, pa pa.
Misil vani, mitu pani,
prima vesi, papa pa.
Pa pa pap per Farcha tu.
Pa pa pap per glu glu.fab]
Scéna 13
Sofrano, Mandolino.
MANDOLINO
(Generále, Papapap! Glu glu glut O, ty božský
zvonová čepice! Teď už v mém životě nic nefunguje
nic v mém životě; když nic není, vezmu si…
dopředu.
SOFRANO
Drahý Mandolino, se všemi těmito výhodami, které uznávám.
Uznávám, nevím, jak bych se mohl mstít.
Zenomide. Můj buben a brašna jsou stále ztraceny.
Můj buben a taška jsou stále ztraceny.
MANDOLINO
Toto ovoce a chléb mají větší cenu než pytlík s ostny.
pytel. Pojďte, generále, pojďme se najíst a napít.
pít. Jsou tu jablka, hrušky, bílý chléb. A taky fíky. Jeden musím hned sníst.
Scéna 14
[Starý derviš.
DERWISCH
(Zastavte! Dávejte si pozor, abyste nejedli tyto plody!
Chléb a víno jsou pro vás. Ale přineste tyto plody
oběma ženám v Basoře. Oblečte se jako dervišové
derviši, a budete rychlejší než šíp.
Zenomidenově paláci. Kníže, toto je má poslední pomoc!
Sbohem! (ab)
Scéna 15
Sofrano,Mandolino.
SOFRANO
Má být tento derviš strážným duchem, který nad námi bdí?
nad námi? Mandolíno, co si myslíš o tomto…
zbožného muže?
MANDOLINO
Aby byl dobrosrdečným člověkem! Ale že bychom měli
Ale že bychom neměli jíst tyto plody, to mě trápí.
SOFRANO
Copak jsi neslyšel, že je určil pro Zenomidy a tvou ženu?
a pro tvou ženu? Snad se jejich
srdce obrátí k laskavosti a lásce, až z nich budou jíst,
Musíme tedy uposlechnout jeho příkazu. Dej mi…
…kousek chleba a trochu vína, pak rychle pryč…
Zenomidy.
MANDOLINO
Tady! (podává mu) Nikdy v životě jsem netoužil po takovém jídle jako po těchto
fících.
Nikdy jsem netoužil po jídle jako po těchto fících. Musím jeden sníst, jinak mi
bude zle.
A pokud nevzbuzují nic jiného než laskavost a lásku…
tím méně mi škodí; jsem jen jemný
a zamilovaný.
SOFRANO
Mandolino! Mandolino!
MANDOLINO
O, vynikající!
SOFRANO
Mandolino!
MANDOLINO
To je lahůdka!
SOFRANO
Mandolino! Pozor na konzumaci jednoho z těchto plodů; Mandolino!
Mandolína. (Strhává ze sebe plášť; Mandolino mezitím
nos.) Co to vidím? No
jsi potrestán.
MANDOLINO
V životě jsem nic podobného nejedl.
SOFRANO
Mandolino, dotkni se jednou nosu.
MANDOLINO
(dotkne se nosu) Blesky a počasí! Co je to?
Jsem očarován. Ďábel mi vzal krásu. Zabiju se.
SOFRANO
Vidíte nyní plody své zvědavosti?
MANDOLINO
Teď, rolničko, jestli mi nepomůžeš, zůstanu
tím nejopovrženíhodnějším člověkem na světě. (nasadí si ji)
Scéna 16
[Všichni dervišové, poslední refrén se opakuje.
opakují, jenže místo slov se jen smějí; pak dolů.
MANDOLINO
(Po jejich odchodu) Smějete se? Smějete se mi? Teď jím
všechna jablka a hrušky dohromady. To mi nepomůže.
Teď už je to jenom čertova věc, jestli mi nos vyroste o dva lokty delší nebo
kratší.
Pojď sem, ty krásné jablko!
(Jí.) Je ještě lepší než fíky. Ach,
Možná jsou jablka protijed. Vynikající!
Lahodné! (Najednou se mu nafoukne břicho.) O, weh!O,
bolest! Nafouklo se mi, generále!
SOFRANO
Dobře?
MANDOLINO
Podívejte se!
SOFRANO
Smůla! Co jsi udělal? Mandolino, ty
praskl!
MANDOLINO
Ó, běda! Ó, běda, je to má poslední chvíle! Ho, to
hoří! Jen se podívejte na ty boule! Hej, to je…
hoří jako pec, (běží kolem)
SOFRANO
Trpělivost, příteli. Možná je tento trest náznakem
našich budoucích činů. Pojď, obleč se jako
já.
(oblékne si dervišské roucho) Všechno si sbal.
dohromady! Máš nějaké fíky?
MANDOLINO
Všechny kromě jednoho! Chtěl bych vidět nos, kdybych snědl
všechny fíky. Ach, bože!
SOFRANO
Mandolíno, budeme cítit a ty budeš zachráněn!
Buďte zachráněni! Náš bůh patron nám pomůže.
MANDOLINO
Mám pocit, že mám v těle 12 dervišů.
v mém těle.
SOFRANO
(směje se) Chudáčku, jak vypadáš?
MANDOLINO
Za to všechno mohu poděkovat generálovi.
SOFRANO
Trpělivost, příteli; než uplyne minuta, budeme v…
Basorat!
MANDOLINO
S mým břichem to půjde pomalu.(oba vypnuté).
Scéna 17
Krátká zahrada. Zenomide,Mandolina.
ZENOMID, MANDOLÍNA
že lidé jsou našimi otroky,
Naše vláda je ve vzduchu.
Jen náznak z nich udělá dítě,
pýcha je pryč.
I když jsou krásní a dobří..,
ale ti nejstatečnější cítí. Pohled ženy jejich odvahu rozpustí jako slunce sníh.
(jdi na stranu)
Scéna 18
Sofrano, Mandolino jako dervišové,
s košíky ovoce.
SOFRANO
Vidíte, teď už jsme v Abukafově zahradě.
MANDOLINO
Ano, opravdu! Poznávám se!
SOFRANO
Ticho! Přichází otrok.
Scéna 19
[Předchozí.] Kromě toho otrok.
SKLAV
Zenomide mi řekl, abych se tě zeptal, odkud jsi a
co si přeješ?
SOFRANO
Jsme cizinci. Naše žádost není nic víc než
aby nám bylo dovoleno si na pár minut odpočinout;
pak půjdeme dál, aniž bychom prosili. Pro
se zavazujeme k tomu, co krásná princezna
princezna s několika plody z cizích zemí.
z cizích zemí.
SKLAV
Ovoce z cizích zemí? Ano, jistě! (Ha! Jaká nádherná vůně. Otrok bude také
Otrok s vámi bude také večeřet.
bez odměny. (a5)
Scéna 20
Předchozí bez otroka.
SOFRANO
Mandolino, podívej se tam. Vidíš někoho?
MANDOLINO
(přiběhne) To je moje žena! Žena!
SOFRANO
(zadržet ılın) Stüll, Říkám! Vidíš, teď už jedí oba.
MANDOLINO
Obě? Kdo jsou ti dva?
SOFRANO
Zenomid a vaše žena. Ticho! Abukaf se také přiblíží
k nim. Ptá se, touží, snaží se!
MANDOLINO
Opravdu ano?
SOFRANO
Teď jsem smradlavý. Pojď!
MANDOLINO
Ale moje žena?
SOFRANO
Pojď, říkám! (táhne ho pryč)
Scéna 21
Zenomide, vše s košíky. Abukaf,
Mandolína, Otrok, všichni s dlouhými nosy.
ABUKAF
Zenomide, musím tě požádat, protože jsem naživu, ještě o jeden z těchto plodů.
jeden z těchto plodů. Tito muži musí být odměněni
odměněni. (podívá se na Zenomida) Dcero! (žasne)
ZENOMIDE
No? (polekaně) O, rána
MANDOLINA
Co to je? (polekaně) Ach, nebesa!
SKLAV
Jsou nepohodlné?
VŠE 4
(velmi pomalu) To je ale ohavný nos.
ABUKAF
Děti, co jste to udělaly? Dotkněte se svých nosů.
ZENOMIDE
Dotýkejte se jen těch, které patří vám, Otče. (Všichni se dotýkají svých
nosů současně.)
ZENOMIDE,MANDOLINA
Ó běda! Naše krása je ztracena.
ABUKAF
(vytáhne dýku na otroka) Teď je mi to jasné!
Tyto plody jsou kouzelné plody. (vytrhne košík
košík Zenomidenovi z ruky) Psí duše! Teď mluv, kdo ti dal
ti dal toto kouzelné jídlo? Mluv, nebo tuhle dýku…
SKLAV
(Pane, dva zbožní dervišové mě požádali, abych jim umožnil odpočinek v
zahradě.
aby jim umožnil odpočinek v zahradě.
Říkali, že přišli z dlouhé cesty;
Rád bych dal krásnému Zenomidovi tento košík.
Košík krásnému Zenomidovi.
ABUKAF
Kde jsou tito dervišové nyní?
SKLAV
Bože, já nevím! Před chvílí
kde jsme teď.
keit
ABUKAF
To je Sofranova kouzelná práce, kterou žiji a dýchám! Nahoru,
dcero! Zahřměj svým kouzelným bubnem na všechny duchy.
ze spánku. Napni všechny šlachy k pomstě.
VŠE 4
Pomsta! Pomsta! Pomsta! (Jak často toto slovo zazní,
Zenomide tluče na buben. Všichni Maurové přicházejí.
Pochodují s tureckou hudbou.)
[č. 25 = č. 6. Pochod]
ABUKAF
Nahoru! Následujte nás až k nejhorlivější pomstě! (všichni odcházejí)
Scéna 22
Les s velkým dutým stromem, který se proměňuje
mění v pevnost. Starý derviš.
DERWISCH
Jestli jsem si někdy přál nějaký okamžik, pak je to určitě tento.
tohle: vidět svého syna šťastného. Přijde!
Přijde brzy, a, bude pak otcovo srdce
pocítí klid? Ach, ano! Jistě! Můj syn je dobrý, miluje svého
otce, a dobrý je syn, který cítí otcovskou lásku.
Č. 26.
DERWISCH
Brzy tento sen pomine a
já ho uvidím šťastného.
Toho, kterého tak něžně miluji,
můj syn, s nejvřelejší otcovskou láskou.
Syn zůstává věrný své synovské povinnosti,
proto se od něj otec neodchýlí.
Vždy ho chránil v nebezpečí,
kde potřeboval pomoc.
Brzy tento sen pomine
a já ho uvidím šťastného.
Toho, kterého tak něžně miluji,
můj syn, s nejvřelejší otcovskou láskou.
Proto, ó Alláhu, odměň.
Velký Alláhu! Ó odměň lásku a věrnost dobrého mladíka,
ať je v tomto ušlechtilém
synovi starý otec šťastný. (abin the tree)
Scéna 23
Sofrano, Mandolino.
MANDOLINO
Pokud nás chytí, oba nás nakrmí.
SOFRANO
Proč by to dělali? Tady v křoví?
LIDÉ
(zevnitř) Nahoru, pronásledován
MANDOLINO
A je to tady, chytí nás jako husy! O
Zvonková čepice, jenže tentokrát nám pomůže z nesnází! (položí
a zatřese s ní)
LIDÉ
Oba jsou zrádci! Chyťte je!
MANDOLINO
Je to moje poslední chvíle!
Scéna 24
[Předchozí] Kromě toho Abukaf, Zenomide,
Mandolína, Maurové, Turci.
ABUKAF
Tady jsou! Zpátky! Dovolte mi je zničit jednou ranou.
Jednou ranou je oba … (Sofrano, Mandolino vběhnou do
stromu a ten se okamžitě promění v pevnost.
Všichni dervišové stojí na pevnosti s bodáky a pochodněmi.
Pevnost. Hřmí, bouří. Sbor Iten Act, pod nímž
Který družina utíká pryč).
[č. 27=č. 5.Cuorus]
ABUKAF
Jak? Všechno nás opustí? Dokonce i ty? Běda mi! Běda nám.
nám všem! Jsme ztraceni! Pojď, dcero! Je tu
vyšší moc! (s obavami odchází)
Scéna 25
Derviš, Sofrano,Mandolino.
DERWISCH
Následujte mě s důvěrou. Jsem si jistý, že se nevrátíš.
Za tuto pomoc můžeš poděkovat své rolničce.
Princi, nezvítězíš nad tím, co bylo tak hanebně…
tak hanebně a lstivě vyrváno? Ztratíš vzácné dědictví svého otce.
ztratit?
SOFRANO
Ó, dej mi prostředky, zbožný muži, jak je mohu získat zpět?
Znovu ji získat? Řekni, rozkaž, a já tě poslechnu.
I život můj za to riskovat mohu.
MANDOLINO
Pane Dervishi, jen jedna otázka: Musím mít na sobě
a své velké břicho po celém světě, dokud budu žít?
Musím nosit po světě, dokud budu žít?
DERWISCH
Trpělivost! Ha! Bratře! (Přicházejí 2 dervišové) Podej mi
ty dva koše. (Přinášejí 2 koše)
v každém z nich jsou dvě malé lahvičky.) Odhoďte svá roucha.
A budete přede
mnou stát jako obyčejní rolníci. (Sofrano a Mandolino se rychle svléknou
a jsou z nich rolníci.)
MANDOLINO
Opravdu! Mistr může vycvičit člověka k čistotě
k čistému řemeslu. (narážka na krádež) Každý
Každou chvíli další sukně, ďábel tě chytí!
Ha ha ha! To se mi líbí. Ale když se podívám na svou
Ale když si vzpomenu na svůj odporný nos a břicho, ztratím
všechnu radost na světě.
DERWISCH
Napijte se z jedné z těchto lahviček a budete vyléčeni.
vyléčen,
MANDOLINO
Je to jisté? Zbožný muži, budeš žít! (Napije se; nos mu spadne do koše, břicho
získá původní
tvar). Skvělé! A nos je taky pryč! Proto
Proto na mě plivej snáze. Ó derviš srdce!
Pojď sem! Musím tě políbit za to, že jsi posílil srdce.
lektvar.
SOFRANO
Zbožný muži, co teď budeme dělat?
DERWISCH
Jděte tam a za chvíli budete v Zenomidenově zahradě.
Zenomidenova zahrada. Proveďte test s tímto
zázračným lektvarem, ale pouze na otrokovi; dej mu napít.
vypít. Pokud se Abukaf a Zenomid přesvědčí.
o účinku této léčivé síly, pak.
Slibte jim, že jim pomůžete, ale jen tehdy, když odloží všechny své ukradené
Všechny své nakradené poklady od nich. Jděte; zbytek
Zbytek nechte na svém vlastním rozumu. Sbohem! (ab)
SOFRANO, MANDOLINO
Sbohem! (ab)
Scéna 26
Krátká zahrada. Zenomide,Mandolina.
ZENOMIDE
(mne si ruce) Ach, můj nos! Můj nos!
mě všichni nenávidí.
MANDOLINA
Jak se mi bude můj manžel smát, až mě uvidí s mými
nosem.
Scéna 27
(Předchozí.] Kromě toho Abukaf, profound.
ABUKAF
Jsi tu také, drahá dcero? Jak se máš?
ZENOMIDE
Ó, neptej se otce! Má krása, mé půvaby jsou
pryč. Pokud mi žádný z vašich lékařů nepomůže, pak
musím si zoufat.
Scéna 28
[Předchozí.] Kromě toho otrok.
SKLAV
Pane, jsem uzdraven. Podívej se na mě, získal jsem zpět svou původní
podobu.
VŠE 3
Jakým způsobem? Mluv!
SKLAV
V pomerančovém háji ke mně přišli dva legrační farmáři a zpívali.
pomerančový háj směrem ke mně. “Ty máš
nos,” řekl jeden z nich. “Tady, napij se z
této láhve.” Napil jsem se. Nos mi spadl a
já jim poděkoval.
ABUKAF
Mělo by se s nimi zacházet se vší úctou. Přiveďte je
sem!
SKLAV
Nechtějí.
ABUKAF
Jak? Nechtěli? Řekl jsi jim také, kdo
jsem?
SKLAV
Všechno! Říkali, že veškerá léčivá moc
je marná, dokud máš ve své moci nezákonné poklady.
ve své moci.
ABUKAF
Neprávem získané poklady?
ZENOMIDE
Ó, ať přijdou. Vše, co mám, bude
jim bude přiděleno. Jen má dřívější podoba se navrátí.
ABUKAF
Ano, ať přijdou. Dokonce se s nimi dělím o své bohatství
s nimi. (Nemocný může vždycky slíbit, že svůj slib dodrží.
) Aby ho dodržel, říká se u nás.
Scéna 29
(Předchozí.) Kromě toho Sofrano, Mandolino.
Č. 28,
SOFRANO, MANDOLINO
Jsme sedláci s dvěma tvářemi z venkova,
slíbili jsme si přátelství ústy i rukama.
A co slíbíme, ať je to
, jak chce, věrně dodržíme, věrně dodržíme.
Jsme dva veselí sedláci z venkova,
Přátelství jsme si slíbili na rty i na ruce.
Jsme dva veselí sedláci z venkova
a pomáháme, jak nejlépe umíme, jak každý ví.
Faleš a zloba však vždy pominou. Zůstanou jako plevel v zahradě.
Jsme dva veselí sedláci z venkova,
Jsme dva veselí sedláci z venkova.
Jsme dva veselí sedláci z venkova.
Juheiso, kdo to myslíš upřímně, podej nám ruku.
Ach, podívej se na ty lahve, nic tě nestojí.
Nezdržujte se dlouho, hned vám pomůžeme.
My jsme ti dva veselí sedláci z venkova,
My jsme dva veselí sedláci z venkova.
My jsme dva veselí sedláci z venkova.
Podívejte, podívejte! Mají nosy jako slon. Jejich vousaté nosy poznáš už z
dálky. O
to jde, my jsme sedláci a oni jsou.
pánové.
My jsme dva veselí sedláci z venkova,
Slíbili jsme si přátelství ústy i rukama.
ABUKAF
Ha! Kam, lidi?
SOFRANO
Váš výhled do zahrady.
ABUKAF
Pojďte blíž, přátelé! O vše, co mám, se s vámi dělím, jen mi pomozte, má dcero,
a to…
ženě.
SOFRANO
Co nám slibujete jako odměnu?
ABUKAF
Polovina mého impéria!
SOFRANO
(k Mandolinovi) Jste spokojen?
MANDOLINO
I kdybych byl spokojen, nemohl jsem jim pomoci.
ale nemohu jim pomoci, pokud neodloží
svá zlá srdce.
ZENOMIDE
Otče, dovol mi promluvit. Poslouchejte: Mám poklad, který převyšuje
všechny poklady této země. I o ten se s vámi dělím
, pokud mi neodepřete svou pomoc.
SOFRANO
A tyto poklady?
ZENOMIDE
Je to tento plný pytel a tento buben, který vám nyní předkládám.
Nyní vám představuji. Po vaší dobročinné pomoci
vám řeknu, k čemu slouží. [Podává mu ho.]
MANDOLINO
Co mi dá, mladá samice, když jí pomůžu?
Pomůžeš jí?
MANDOLINA
Nemohu mu dát nic než svou lásku a své srdce.
mé srdce.
MANDOLINO
Její srdce? Copak ještě nemá muže?
MANDOLINA
Měl jsem ho! Ale je na mě příliš hloupý a také příliš divoký.
MANDOLINO
A je to! Musím jí samozřejmě pomoct.
Falešný ďábel!
SOFRANO
Takže když vrátím této princezně její původní podobu…
je nutné, abych věděl, kdo pak vlastní její srdce.
vlastní.
ABUKAF
(germinální) Slib mu lásku.
ZENOMIDE
který mě tak uzdravuje.
SOFRANO
Ale kdyby princ toužil po tvém srdci,
kdyby pro tebe chtěl z lásky zemřít, byla bys stále
nic k němu necítíš?
ZENOMIDE
Nic! Kdo mě tak miluje a uctívá,
bude pro tebe tesknit a umírat.
ABUKAF
(tajně) Dobře řečeno, dcero!
SOFRANO
Nyní jsem vyléčen.
ZENOMIDE
Ó, pomozte rychle, nevíte, co jsem vám svěřil za
poklad. Je to…
Scéna 30
[Pro tento derviš rychle za hromu a blesku,
DERWISCH
Sami víme, co to je. (Vytáhne se nahoru.
Opona se zvedne a stojí tam vzbuzující respekt loď.)
Poznejte mě jako Sofranova otce…
…kterého jsi chtěl zničit. Poznáváte tento pohár? Poznáváš také
tenhle? To je Sofrano, můj syn.
VŠE 4
Žije Sofranův otec?
MANDOLINO
Ano! A já jsem rybář.
ZENOMIDE
Nejdražší princ!
MANDOLINA
Nejdražší muži!
SOFRANO
Je mi zima. Necítím k nim nic než zkázu!
MANDOLINA
Přijměte mě znovu!
MANDOLINO
Kdo by šel za takovým hloupým a divokým člověkem?
jít? Zůstaneš u své nosaté společnosti, dokud
budeš žít.
SOFRANO
Vzhůru, vy duchové! Následujte volání mého otce! (
Třikrát udeří do
bubnu; všichni Maurové přiběhnou na loď.)
č. 29
VŠICHNI MUŽI**
Vy nevděčníci, sbohem! Nevděk trestáte, jak se patří.
Můžete se vztekat, můžete se vztekat..,
nechte si své velké nosy,
…nechte si je navždy.
Posmívejte se široko daleko.
ZENOMID, MANDOLÍNA
(zoufale pobíhá kolem)
Zuří tu stud a zoufalství.
MEN
Přesně tak!
ZENOMID, MANDOLÍNA
Zmatení všech mých smyslů!
MUŽI Přesně tak!
ZENOMID, MANDOLÍNA
Ó, rána, jak jsem uchvácen.
Všechna má krása je pryč.
FINIS
DODATEK
- FINÁLE-Coro
MANDOLINO
Cink, cink, cink, cink,
Není to krásná věc?
Kouzelný bubínek, rolničky
Chraňte se všech klepání. Cink
, cink, cink, cink, cink, cink,
Není to krásná věc?
TURKEN
Přijďte, přátelé, a neotálejte,
Pojďme do Basoraeilenu,
jeho největšího životního štěstí.
odtamtud si přineseme zpět.
MANDOLINO
Cink, cink, cink, cink, cink, cink,
Není to úžasná věc?
Samozřejmě, že hudba je obtížná,
věřte mi, na mou čest. Cink,
cink, cink, cink, cink, cink, cink,
Není to nádherná věc!
TURKEN
Pojďme tančit, pojďme skákat
zazpívejme si veselé písně,
Buďme vždy veselí
abychom se radovali ze života tady.
2. ÁRIE-RECITATIV (GENIUS V[ON]DER ZAUBERTROMMEL)
GENIUS
Zenomid! Ať
láska vzplane v tvé hrudi,
ale nenávist ji odměňuj každou touhou.
Vrať se v podobě své.
Buď vždy zbožná a přímá.
Krutá, ať se tvůj palác stane žalářem.
…kterou sis zasloužil. Drak tě střeží, aby
aby tě už žádné lidské oko nespatřilo.